Pokud jsme došli k závěru, že společně s utrpením existuje i Bůh, pak se můžeme ptát, zda je to Bůh všemohoucí a dobrý. Možná jenom nemá moc lidem v jejich trápení pomoci. Nebo jim může pomoci, ale nechce se mu.
Boží všemohoucnost vyplývá už z toho, že je naším stvořitelem. Pokud člověk něco vytvoří, třeba počítač, pak nad tím má naprostou kontrolu. Může v něm věci měnit, odebírat, přidávat nebo ho zničit. Stejně tomu musí být i ve vztahu světa ke svému stvořiteli.
Je Bůh dobrý? Pokud není dobrý, tak proč stvořil tolik dobrých věcí (láska, přátelství, milosrdenství, pokora, soucit, radost, ...)? V bibli se dokonce píše, že je dobré naprosto vše, co stvořil (1.Timoteovi 4:4). Motivací pro stvoření člověka byla touha Boha podělit se s někým o život. V Písmu čteme, že miluje člověka, že pro něj dokonce obětoval i svého vlastního syna (1.Jana 4:9,10) a že nenávidí zlo (Židům 1:9). Láska je u Boha tou nejvyšší hodnotu, a proto musí být Bohem dobrým.
To, co jsme si až doposud řekli, stále neodpovídá na původní otázku proč existuje utrpení. Abychom mohli na tuto otázku odpovědět, musíme pochopit v jaké situaci se člověk nachází ve vztahu k Bohu. Na počátku byl člověk stvořen s dokonalým tělem, žil v dokonalých podmínkách, Bůh se o něho staral a přebýval s ním. Jakožto stvořená bytost měl člověk svého stvořitele poslouchat, ale člověk se Bohu vzepřel a svou neposlušností dal najevo, že Boha ke své existenci nepotřebuje. Jaké možnosti měl v této chvíli Bůh? Zničit člověka, odpustit mu bez dalších podmínek, odebrat mu svobodnou vůli nebo dokázat lidský omyl? Nejrozumější je samozřejmě ta poslední možnost. A tak Bůh člověka zbavil jeho dokonalosti, přestal mu věnovat "nadstandartní" péči a nechal ho, ať si zkusí život bez něj.
Veškeré lidské utrpení je způsobeno člověkem samotným, ať už přímo (lež, krádež, pomluva, cizoložství,...) nebo jako důsledek obecné lidské vzpoury (přírodní katastrofy - 1.Mojžíšova 3:17).
Mohl Bůh zabránit třeba teroristickému útoku 11.září? Mohl, moc na to má, ale jak to udělat, aby nebral člověku svobodnou vůli. Pokud by zasáhl pokaždé, když chce někdo někomu ublížit, pak mohl místo nás rovnou stvořit roboty. Upřímnou lásku mohou Bohu projevit jen opravdu svobodné bytosti. Skutečnou lásku může dát rodičům, manželce nebo dětem jen ten, kdo má stejnou možnost je nenávidět jako milovat!
Nemohl by Bůh zastavit alespoň to největší utrpení? Co když už tak činí? Co když především jeho přičiněním nevypukla před 40 lety jaderná válka?
Dalším důvodem utrpení je, že nám prospívá. Jsem přesvědčen, že v každém utrpení je alespoň potenciálně něco dobrého. Často toho člověk nevyužije, ale často nás to posílí, zlepší náš charakter nebo donutí k přemýšlení o Bohu. Boha nehledá člověk bohatý, úspěšný a zdravý, ale naopak chudý, bezmocný nebo nemocný. Navíc Bůh vidí do věčnosti a tak to, co nám připadá jako velká újma v tomto krátkém životě, se může projevit jako velký zisk pro věčný život (2.Korintským 4:17-18).
Proč tedy Bůh připouští utrpení?
1.Vyřešit spor s člověkem
2.Nepotlačit naší svobodnou vůli
3.Zlepšit náš charakter s výhledem do věčného života
Někdo možná namítne, že se mi to pěkně povídá, když žádným utrpením zrovna neprocházím, ale že bych mluvil jinak být jedním z trpících Haiťanů. Proto na závěr připojuji tři citáty právě oněch trpících Haiťanů. Pravdou totiž je, že otázku PROČ BŮH PŘIPOUŠTÍ UTRPENÍ? pokládají spíše netrpící ateisté než trpící křesťané.
"Pane, přijď nás zachránit," zpívají tisíce Haiťanů shromážděných na předměstí Port-au-Prince Pétionvillu a odevzdávají se do vůle boží uprostřed trosek a mrtvol, které po sobě zanechalo zemětřesení.“ (agentura AFP)
"Můj dům se zřítil. Oba moji bratři Patrick a Gregory jsou mrtví a jejich těla stále nebyla nalezena," líčí svou situaci čtrnáctiletá Francesca. "Doufáme teď, že najdeme nějaký dům, kde by se dalo přespat. Jen dobrý Bůh nám může pomoci," pláče. Se svými dvaceti bratry, sestrami, sestřenicemi a bratranci strávila Francesca dnešní noc na náměstí Svatého Petra, po boku tisíců dalších Haiťanů, kteří přespávali na kusech hadrů a na tom, co právě našli. Zvečera náměstím procházel průvod několika set lidí, kteří zplna hrdla zpívali "Sláva Bohu" a tloukli se do loktů a kolen rukama. Radostné procesí ostře kontrastovalo s troskami všude kolem a mrtvolami spočívajícími v ulicích. (agentura AFP)
Na jednadvacetiletého mladíka spadla pětipatrová budova školy. V troskách ho uvěznil cementový blok. První jeho slova, když mu reportérka podala mikrofon byla: "Bože, můj život je v tvých rukou.“ O jeho záchranu se snažila především rodina. Pomocí dlát a plamenometů se ho snažili dostat ven. Plamenomet opaloval jeho kůži. Muž ječel bolestí, aby jeho utrpení zmírnili, podávali mu jeho příbuzní vodu. Po mnoha minutách utrpení ho vytáhli ven, ruku měl rozervanou, ale měl ji. Možná mu ji doktoři zachrání… (CNN)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat