Pokání

Pokání je jedna z nejdůležitějších věcí našeho vztahu s Bohem. Když se Židé apoštola Petra ptali, co mají dělat, když chtějí následovat Ježíše, první věc, kterou jim Petr řekl bylo čiňte pokání (Skutky 2:38). Ten, kdo nečiní pokání, zahyne (Lukáš 13:5), protože jeho hříchy mu nebudou odpuštěny (Skutky 3:19). Pokud přemýšlíme o Boží podstatě, tak je jasné, že to tak musí být. Byli byste ochotni odpustit někomu, kdo vám nějak ublížil, aniž by se vám omluvil?Pravděpodobně ne. A stejně je to u Boha. Pokud žádáme Boha o odpuštění, musíme litovat hříchů, kterých jsme se proti němu dopustili.
Navíc to řecké slovo, které překládáme výrazem pokání, v sobě obsahuje také změnu mysli, obrácení se. Nejde tedy jen o to se omluvit, ale skutečně svého činu litovat a úmyslně ho neopakovat. Já osobně bych neobdaroval člověka, který se mi sice omluvil zato, že mi lhal, ale ve lhaní dál pokračuje.
V pokání bychom ale měli jít ještě dál, než je lítost a změna přemýšlení. Apoštol Pavel hlásal lidem, aby činili pokání, ale k tomu je také vyzýval, aby konali skutky, které ukazují jejich pokání (Skutky 26:19,20). I Jan Křtitel, který pokřtil velké množství lidí, byl ochoten pokřtít pouze ty, u kterých viděl ovoce jejich pokání. Když k němu přišli představení z Židů, aby se nechali pokřtít, ostře je zkritizoval právě za to, že u nich nejsou vidět skutky, které by svědčily o jejich upřímném pokání (Matouš 3:7,8).
Pokání je k naší spáse nezbytné. Bůh chce abychom ho činili a dokonce se raduje z každého hříšníka, který svých hříchů upřímně lituje (Lukáš 15:7).

Kristus, ne Zákon

"Člověk není ospravedlňován ze skutků Zákona, nýbrž skrze víru v Ježíše Krista" (Galatským 2:16).

Apoštol Pavel píše křesťanům v Galácii, aby se vrátili ke Kristovu evangeliu a neodvraceli se k jinému učení (Gal.1:6-9). Jaké je toto jiné učení je patrné z druhé a třetí kapitoly. Nechali se od Židů přesvědčit, že je nutné dodržovat Starý zákon. Pavel, který je učil tomu pravému evangeliu, je zklamán a rozčílen, jak rychle toto evangelium opouští (Gal.1:6-9).

Před tím, než Pavel začne se svým poučováním, dokazuje galatským svou autoritu, kterou má přímo od Ježíše (Gal.1:11-20). S tímto pevným základem pak předkládá přesvědčivé argumenty, proč Kristus ano a ne Zákon. I přesto, že je sám Židem, ze své vlastní zkušenosti ví, že ospravedlnění je možné pouze skrze víru v Ježíše Krista. Skutky Zákona totiž nemůžou nikoho spasit (Gal.2:15,16). Důvodem je to, že nikdo nebyl schopen Zákon zcela dodržet, a tak jsou všichni Bohem prokleti, neboli zavrženi (Gal.3:10). Z této situace není v rámci Zákona záchrany. Jedinou možností je, aby toto prokletí na sebe vzal někdo, kdo dokázal všechna přikázání dokonale dodržet. Tím dotyčným dokonalým je Ježíš, který se nechal dobrovolně pověsit na dřevo. Tímto nezaslouženým trestem na sebe vzal zasloužený trest těch, kteří Zákon porušili (Gal.3:13).

Z našeho pohledu je tento jednoduchý argument jasný, ale v prvním století bylo pro Židy velkým problémem připustit si, že jejich výjimečná historie je u konce, že jejich tak dlouho používaný Zákon pozbývá platnosti a že by se měli o Boží přízeň dělit s pohany.