Kristus, ne Zákon

"Člověk není ospravedlňován ze skutků Zákona, nýbrž skrze víru v Ježíše Krista" (Galatským 2:16).

Apoštol Pavel píše křesťanům v Galácii, aby se vrátili ke Kristovu evangeliu a neodvraceli se k jinému učení (Gal.1:6-9). Jaké je toto jiné učení je patrné z druhé a třetí kapitoly. Nechali se od Židů přesvědčit, že je nutné dodržovat Starý zákon. Pavel, který je učil tomu pravému evangeliu, je zklamán a rozčílen, jak rychle toto evangelium opouští (Gal.1:6-9).

Před tím, než Pavel začne se svým poučováním, dokazuje galatským svou autoritu, kterou má přímo od Ježíše (Gal.1:11-20). S tímto pevným základem pak předkládá přesvědčivé argumenty, proč Kristus ano a ne Zákon. I přesto, že je sám Židem, ze své vlastní zkušenosti ví, že ospravedlnění je možné pouze skrze víru v Ježíše Krista. Skutky Zákona totiž nemůžou nikoho spasit (Gal.2:15,16). Důvodem je to, že nikdo nebyl schopen Zákon zcela dodržet, a tak jsou všichni Bohem prokleti, neboli zavrženi (Gal.3:10). Z této situace není v rámci Zákona záchrany. Jedinou možností je, aby toto prokletí na sebe vzal někdo, kdo dokázal všechna přikázání dokonale dodržet. Tím dotyčným dokonalým je Ježíš, který se nechal dobrovolně pověsit na dřevo. Tímto nezaslouženým trestem na sebe vzal zasloužený trest těch, kteří Zákon porušili (Gal.3:13).

Z našeho pohledu je tento jednoduchý argument jasný, ale v prvním století bylo pro Židy velkým problémem připustit si, že jejich výjimečná historie je u konce, že jejich tak dlouho používaný Zákon pozbývá platnosti a že by se měli o Boží přízeň dělit s pohany.