Pokud bychom se ptali, jak by měl vypadat život správného křesťana, většinou by se nám dostalo odpovědi, že by měl dodržovat desatero přikázání. Jsou ale tato přikázání opravdu pro věřícího člověka závazná? Je to vše, co po nás Bůh žádá?
Desatero přikázání bylo Bohem vyhlášeno krátce po té, co vyvedl Izraelský národ z egyptského zajetí (2.Mojžíšova 20). Stalo se tak na hoře Sínaj, která leží na jihu stejnojmenného poloostrova. Tato přikázání však nebyla jediná, která Bůh předal Mojžíšovi, kterého si vybral za vůdce svého lidu. Mojžíš dostal mnoho dalších nařízení a instrukcí, která následovala po těch klíčových deseti. Izraelci strávili pod Sínajskou horou téměř dva roky a všechno, co jim Bůh přikázal, můžeme číst od 2.Mojžíšovy 20 až do 4.Mojžíšovy 10. Hospodin tímto zákonem uzavřel smlouvu s Izraelci, kteří na tuto smlouvu přistoupili a Mojžíš jí zpečetil krví obětovaného býčka (2.Mojžíšova 24:3-8). O 40 let později, těsně před vstupem Izraelců do zaslíbené země, jim Mojžíš před svou smrtí tuto smlouvu připomíná a opakuje jim celý zákon, který obdržel na Sínaji (celá 5.Mojžíšova). Podstata celého zákona je shrnuta v 5.Mojžíšově 6:5 - "milovat Boha celým srdcem, duší a silou". Znovu je Izraelcům připomenuta také smlouva, kterou s nimi jejich Bůh uzavřel (5.Mojžíšova 29:9-14) - budou-li zachovávat jeho zákon, bude jim žehnat, pokud budou zákon porušovat, bude jim Bůh zlořečit. Skrze celou židovskou historii můžeme vidět, že Bůh toto pravidlo precizně dodržuje.
Jak je to tedy s dodržování desatera dnes? Je zřejmé, že Bůh svou smlouvu neuzavřel s námi a nás se tedy netýká. Navíc můžeme z Bible jasně vidět, že platnost této smlouvy již skončila (Židům 8:7-13) a je nahrazena smlouvou novou, kterou svou krví pečetí Ježíš (Židům 9:15-22). Stará smlouva byla pouze předobrazem nové smlouvy - fyzická svatyně a fyzické oběti neměly moc očistit člověka od hříchu, toho je schopna až Kristova oběť (Židům 9:24-28).
Přestože přímo to "desatero", jak ho přikázal Hospodin Mojžíšovi, se nás netýká, jeho obsah je pro křesťana závazný (až na jednu výjimku). Devět z deseti sínajských přikázání totiž (v lehce obměněné podobě) zopakoval i Ježíš a jeho apoštolové jako přikázání platná pro novou smlouvu. Jejich přikázání jsou ještě hlubší než ta původní, protože nabádájí člověka k duchovní (nikoliv jen fyzické) kázni. Například: cti svého otce a matku - Efezkým 6:2; nezavraždíš - Matouš 5:21,22; nezcizoložíš - Matouš 5:27,28; nepokradeš - 1.Korintským 6:10.
Jediné z deseti starozákonních přikázání, které už se v nové smlově neopakuje, je držení Sabatu. Pokud by někdo lpěl na jeho dodržování, pak musí následovat přikázání udělené Bohem Mojžíšovi, protože v Novém zákoně žádné takové nenajdeme. Bůh ale v den Sabatu nevyžadoval pouze odpočinutí od práce, ale také přinášení zvířecích obětí (4.Mojžíšova 28:9,10). Je-li tedy pro někoho přikázání o Sabatu závazné, pak by měl dodržovat toto přikázání celé. Pravdou je, že místo tohoto dne mají křesťané držet jiný den. Mají se setkávat první den v týdnu k bohoslužbě, aby si připomněli oběť Ježíše Krista, který byl právě v tento den vzkříšen z mrtvých.
neděle 7. listopadu 2010
neděle 29. srpna 2010
úterý 27. července 2010
Je Ježíš Bohem? - 2.část
Apoštol Tomáš oslovil Ježíše jako Boha. Po tom, co se Ježíš zjevil apoštolům a Tomáš u toho nebyl, se zjevil samotnému Tomášovi a ten ho oslovuje "Můj Pán a můj Bůh" (Jan 20:28).
V druhé kapitole listu Filipským píše Pavel o tom, že Ježíš sdílel Boží postatu, ale té se vzdal a přijal podstatu služebníka (Filipským 2:6,7). V obou verších je slovo podstata stejné řecké slovo. Když byl Ježíš na zemi, tak byl skutečným a úplným služebníkem. Nebyl jen jakoby služebník, ale podřizoval se vůli svého Otce a to dokonce do té míry, že nechal své tělo pověsit na kříž. Stejně tak je úplným a naprostým Bohem.
Prorok Izaiáš prorokoval o příchodu Jana Křtitele (Izaiáš 40:3-11; Matouš 3:3), kterého nazývá hlasem volajícím a který má připravit cestu pro Hospodina (verš 3). Mimo jiné má Jan Křtitel říct judským městům "Hle, váš Bůh" (verš 9). Slovo "hle" je používáno ve smyslu "podívej se" (Jan 19:4, 14, 26, 27), tedy Bůh bude mezi vámi viditelně přítomen. Zároveň je psáno, že "Hospodin jako pastýř bude pást své stádo" (verš 11). Pastýřem je jednoznačně označován Ježíš (Jan 10:11-14).
Bůh o sobě říká, že je "první a poslední" (Izaiáš 44:6). To samé tvrzení můžeme najít ve Zjevení 1:17, kde to o sobě tvrdí Ježíš (1:13). Podobně i Zjevení 22:6. Kolik může být prvních a posledních? Použil by Ježíš toto tvrzení, pokud by nebyl Bohem?
Když Bůh posílá Mojžíše k Izraelcům, aby je vyvedl z Egypta, Mojžíš si nevěří a ptá se Boha co má odpovědět, když se ho zeptají na Boží jméno. Bůh mu na to říká "Promluvíš k synům Izraele: Poslal mě k vám JSEM" (2.Mojžíšova 3:13, 14). Bůh tímto jménem vyjadřuje svojí věčnost bez počátku a bez konce. Teď se podívejme do evangelia Jana 8.kapitoly. Ježíš se tady dohaduje s Židy o svém původu a tento spor končí ve verši 58. Ježíš tady říká větu, která zdánlivě nedává smysl: "Dříve než byl Abraham, já jsem". Vypadá to jako gramatická chyba (Ježíš měl říct "já jsem byl"), ale on záměrně používá přítomný čas, aby ukázal, že on sám je Bohem. Židé, kteří ho poslouchali a kteří dokonale znali Starý zákon, okamžitě pochopili, že se Ježíš činí Bohem. Proto ho také začali kamenovat, neboť činit se rovným Bohu byl hřích, za který se kamenovalo.
Ježíš poukazoval na svou rovnost s Bohem i při mnoha jiných příležitostech (Jan 5:17-18; 10:30-33; 14:8-11). Pokud by byl Ježíš pouhým podvodníkem a lhářem, který ze sebe dělá něco, čím není, pak by zcela jistě neměl Boží podporu a nebyl by schopen činit zázraky.
V druhé kapitole listu Filipským píše Pavel o tom, že Ježíš sdílel Boží postatu, ale té se vzdal a přijal podstatu služebníka (Filipským 2:6,7). V obou verších je slovo podstata stejné řecké slovo. Když byl Ježíš na zemi, tak byl skutečným a úplným služebníkem. Nebyl jen jakoby služebník, ale podřizoval se vůli svého Otce a to dokonce do té míry, že nechal své tělo pověsit na kříž. Stejně tak je úplným a naprostým Bohem.
Prorok Izaiáš prorokoval o příchodu Jana Křtitele (Izaiáš 40:3-11; Matouš 3:3), kterého nazývá hlasem volajícím a který má připravit cestu pro Hospodina (verš 3). Mimo jiné má Jan Křtitel říct judským městům "Hle, váš Bůh" (verš 9). Slovo "hle" je používáno ve smyslu "podívej se" (Jan 19:4, 14, 26, 27), tedy Bůh bude mezi vámi viditelně přítomen. Zároveň je psáno, že "Hospodin jako pastýř bude pást své stádo" (verš 11). Pastýřem je jednoznačně označován Ježíš (Jan 10:11-14).
Bůh o sobě říká, že je "první a poslední" (Izaiáš 44:6). To samé tvrzení můžeme najít ve Zjevení 1:17, kde to o sobě tvrdí Ježíš (1:13). Podobně i Zjevení 22:6. Kolik může být prvních a posledních? Použil by Ježíš toto tvrzení, pokud by nebyl Bohem?
Když Bůh posílá Mojžíše k Izraelcům, aby je vyvedl z Egypta, Mojžíš si nevěří a ptá se Boha co má odpovědět, když se ho zeptají na Boží jméno. Bůh mu na to říká "Promluvíš k synům Izraele: Poslal mě k vám JSEM" (2.Mojžíšova 3:13, 14). Bůh tímto jménem vyjadřuje svojí věčnost bez počátku a bez konce. Teď se podívejme do evangelia Jana 8.kapitoly. Ježíš se tady dohaduje s Židy o svém původu a tento spor končí ve verši 58. Ježíš tady říká větu, která zdánlivě nedává smysl: "Dříve než byl Abraham, já jsem". Vypadá to jako gramatická chyba (Ježíš měl říct "já jsem byl"), ale on záměrně používá přítomný čas, aby ukázal, že on sám je Bohem. Židé, kteří ho poslouchali a kteří dokonale znali Starý zákon, okamžitě pochopili, že se Ježíš činí Bohem. Proto ho také začali kamenovat, neboť činit se rovným Bohu byl hřích, za který se kamenovalo.
Ježíš poukazoval na svou rovnost s Bohem i při mnoha jiných příležitostech (Jan 5:17-18; 10:30-33; 14:8-11). Pokud by byl Ježíš pouhým podvodníkem a lhářem, který ze sebe dělá něco, čím není, pak by zcela jistě neměl Boží podporu a nebyl by schopen činit zázraky.
pondělí 12. července 2010
Je Ježíš Bohem? - 1.část
Tato otázka je jednou z nejzákladnějších v křesťanské víře. Někdo nepřijímá Ježíše jako Boha, protože se Kristus během svého působení na Zemi několikrát k Bohu obracel. Aby se obracel k sobě samému je nesmysl, takže Bůh musí být někdo jiný než Ježíš. Já jsem ale přesto přesvědčen o tom, že Ježíš je skutečně Bohem. Z Bible je totiž zřejmé, že pod "pojmem" Bůh se skrývají tři bytosti - Otec, Syn a Duch Svatý. Jak je to ale možné, když čteme, že Bůh je jen jeden (5.Mojžíšova 6:4)? Tento výrok ale neznamená, že Bůh je jen jedna bytost. Podobný případ můžeme nalézt v 1.Mojžíšově 2:24, kde Bůh říká, že se muž a žena stanou jedním tělem. V tomto případě chápeme, že "jedno" tělo jsou ve skutečnosti dvě osoby. Stejně tak "jeden" Bůh může skrývat více osob. V obou pasážích je pro výraz "jeden" použito stejné hebrejské slovo.
Navíc je v Novém zákoně zcela jasně řečeno, že Ježíš je Bůh (Jan 1:1). I přesto existují věřící (Svědkové Jehovovi), kteří Božství Ježíše odmítají. Argument pro zpochybnění Janova jasného výroku, který používají, je ten, že ve frázi „Slovo bylo Bůh“ je v řečtině slovo Bůh (theos) bez členu (narozdíl od fráze "Slovo bylo u Boha", kde je slovo Bůh se členem) a proto je to neurčitý bůh. Proto není Ježíš Bůh, ale jen malý bůh (proto ve svém překladu používají malé "b"), stvořený a podřadný Bohu Otci. Tento argument je ale velmi slabý, neboť ve verších 6, 12, 13, 18 stejné kapitoly je vždy slovo "theos" bez členu a přesto Svědkové řeknou, že se v žádném z těchto veršů nemluví o Ježíši, ale o Bohu Otci.
Existuje ještě řada dalších argumentů, které hovoří jasně ve prospěch závěru, že Ježíš je skutečný Bůh, svou podstatou naprosto rovný Bohu Otci. Tyto argumenty uvedu v další části.
Navíc je v Novém zákoně zcela jasně řečeno, že Ježíš je Bůh (Jan 1:1). I přesto existují věřící (Svědkové Jehovovi), kteří Božství Ježíše odmítají. Argument pro zpochybnění Janova jasného výroku, který používají, je ten, že ve frázi „Slovo bylo Bůh“ je v řečtině slovo Bůh (theos) bez členu (narozdíl od fráze "Slovo bylo u Boha", kde je slovo Bůh se členem) a proto je to neurčitý bůh. Proto není Ježíš Bůh, ale jen malý bůh (proto ve svém překladu používají malé "b"), stvořený a podřadný Bohu Otci. Tento argument je ale velmi slabý, neboť ve verších 6, 12, 13, 18 stejné kapitoly je vždy slovo "theos" bez členu a přesto Svědkové řeknou, že se v žádném z těchto veršů nemluví o Ježíši, ale o Bohu Otci.
Existuje ještě řada dalších argumentů, které hovoří jasně ve prospěch závěru, že Ježíš je skutečný Bůh, svou podstatou naprosto rovný Bohu Otci. Tyto argumenty uvedu v další části.
čtvrtek 8. dubna 2010
Haiti - a co na to Bůh (2.část)
Pokud jsme došli k závěru, že společně s utrpením existuje i Bůh, pak se můžeme ptát, zda je to Bůh všemohoucí a dobrý. Možná jenom nemá moc lidem v jejich trápení pomoci. Nebo jim může pomoci, ale nechce se mu.
Boží všemohoucnost vyplývá už z toho, že je naším stvořitelem. Pokud člověk něco vytvoří, třeba počítač, pak nad tím má naprostou kontrolu. Může v něm věci měnit, odebírat, přidávat nebo ho zničit. Stejně tomu musí být i ve vztahu světa ke svému stvořiteli.
Je Bůh dobrý? Pokud není dobrý, tak proč stvořil tolik dobrých věcí (láska, přátelství, milosrdenství, pokora, soucit, radost, ...)? V bibli se dokonce píše, že je dobré naprosto vše, co stvořil (1.Timoteovi 4:4). Motivací pro stvoření člověka byla touha Boha podělit se s někým o život. V Písmu čteme, že miluje člověka, že pro něj dokonce obětoval i svého vlastního syna (1.Jana 4:9,10) a že nenávidí zlo (Židům 1:9). Láska je u Boha tou nejvyšší hodnotu, a proto musí být Bohem dobrým.
To, co jsme si až doposud řekli, stále neodpovídá na původní otázku proč existuje utrpení. Abychom mohli na tuto otázku odpovědět, musíme pochopit v jaké situaci se člověk nachází ve vztahu k Bohu. Na počátku byl člověk stvořen s dokonalým tělem, žil v dokonalých podmínkách, Bůh se o něho staral a přebýval s ním. Jakožto stvořená bytost měl člověk svého stvořitele poslouchat, ale člověk se Bohu vzepřel a svou neposlušností dal najevo, že Boha ke své existenci nepotřebuje. Jaké možnosti měl v této chvíli Bůh? Zničit člověka, odpustit mu bez dalších podmínek, odebrat mu svobodnou vůli nebo dokázat lidský omyl? Nejrozumější je samozřejmě ta poslední možnost. A tak Bůh člověka zbavil jeho dokonalosti, přestal mu věnovat "nadstandartní" péči a nechal ho, ať si zkusí život bez něj.
Veškeré lidské utrpení je způsobeno člověkem samotným, ať už přímo (lež, krádež, pomluva, cizoložství,...) nebo jako důsledek obecné lidské vzpoury (přírodní katastrofy - 1.Mojžíšova 3:17).
Mohl Bůh zabránit třeba teroristickému útoku 11.září? Mohl, moc na to má, ale jak to udělat, aby nebral člověku svobodnou vůli. Pokud by zasáhl pokaždé, když chce někdo někomu ublížit, pak mohl místo nás rovnou stvořit roboty. Upřímnou lásku mohou Bohu projevit jen opravdu svobodné bytosti. Skutečnou lásku může dát rodičům, manželce nebo dětem jen ten, kdo má stejnou možnost je nenávidět jako milovat!
Nemohl by Bůh zastavit alespoň to největší utrpení? Co když už tak činí? Co když především jeho přičiněním nevypukla před 40 lety jaderná válka?
Dalším důvodem utrpení je, že nám prospívá. Jsem přesvědčen, že v každém utrpení je alespoň potenciálně něco dobrého. Často toho člověk nevyužije, ale často nás to posílí, zlepší náš charakter nebo donutí k přemýšlení o Bohu. Boha nehledá člověk bohatý, úspěšný a zdravý, ale naopak chudý, bezmocný nebo nemocný. Navíc Bůh vidí do věčnosti a tak to, co nám připadá jako velká újma v tomto krátkém životě, se může projevit jako velký zisk pro věčný život (2.Korintským 4:17-18).
Proč tedy Bůh připouští utrpení?
1.Vyřešit spor s člověkem
2.Nepotlačit naší svobodnou vůli
3.Zlepšit náš charakter s výhledem do věčného života
Někdo možná namítne, že se mi to pěkně povídá, když žádným utrpením zrovna neprocházím, ale že bych mluvil jinak být jedním z trpících Haiťanů. Proto na závěr připojuji tři citáty právě oněch trpících Haiťanů. Pravdou totiž je, že otázku PROČ BŮH PŘIPOUŠTÍ UTRPENÍ? pokládají spíše netrpící ateisté než trpící křesťané.
"Pane, přijď nás zachránit," zpívají tisíce Haiťanů shromážděných na předměstí Port-au-Prince Pétionvillu a odevzdávají se do vůle boží uprostřed trosek a mrtvol, které po sobě zanechalo zemětřesení.“ (agentura AFP)
"Můj dům se zřítil. Oba moji bratři Patrick a Gregory jsou mrtví a jejich těla stále nebyla nalezena," líčí svou situaci čtrnáctiletá Francesca. "Doufáme teď, že najdeme nějaký dům, kde by se dalo přespat. Jen dobrý Bůh nám může pomoci," pláče. Se svými dvaceti bratry, sestrami, sestřenicemi a bratranci strávila Francesca dnešní noc na náměstí Svatého Petra, po boku tisíců dalších Haiťanů, kteří přespávali na kusech hadrů a na tom, co právě našli. Zvečera náměstím procházel průvod několika set lidí, kteří zplna hrdla zpívali "Sláva Bohu" a tloukli se do loktů a kolen rukama. Radostné procesí ostře kontrastovalo s troskami všude kolem a mrtvolami spočívajícími v ulicích. (agentura AFP)
Na jednadvacetiletého mladíka spadla pětipatrová budova školy. V troskách ho uvěznil cementový blok. První jeho slova, když mu reportérka podala mikrofon byla: "Bože, můj život je v tvých rukou.“ O jeho záchranu se snažila především rodina. Pomocí dlát a plamenometů se ho snažili dostat ven. Plamenomet opaloval jeho kůži. Muž ječel bolestí, aby jeho utrpení zmírnili, podávali mu jeho příbuzní vodu. Po mnoha minutách utrpení ho vytáhli ven, ruku měl rozervanou, ale měl ji. Možná mu ji doktoři zachrání… (CNN)
Boží všemohoucnost vyplývá už z toho, že je naším stvořitelem. Pokud člověk něco vytvoří, třeba počítač, pak nad tím má naprostou kontrolu. Může v něm věci měnit, odebírat, přidávat nebo ho zničit. Stejně tomu musí být i ve vztahu světa ke svému stvořiteli.
Je Bůh dobrý? Pokud není dobrý, tak proč stvořil tolik dobrých věcí (láska, přátelství, milosrdenství, pokora, soucit, radost, ...)? V bibli se dokonce píše, že je dobré naprosto vše, co stvořil (1.Timoteovi 4:4). Motivací pro stvoření člověka byla touha Boha podělit se s někým o život. V Písmu čteme, že miluje člověka, že pro něj dokonce obětoval i svého vlastního syna (1.Jana 4:9,10) a že nenávidí zlo (Židům 1:9). Láska je u Boha tou nejvyšší hodnotu, a proto musí být Bohem dobrým.
To, co jsme si až doposud řekli, stále neodpovídá na původní otázku proč existuje utrpení. Abychom mohli na tuto otázku odpovědět, musíme pochopit v jaké situaci se člověk nachází ve vztahu k Bohu. Na počátku byl člověk stvořen s dokonalým tělem, žil v dokonalých podmínkách, Bůh se o něho staral a přebýval s ním. Jakožto stvořená bytost měl člověk svého stvořitele poslouchat, ale člověk se Bohu vzepřel a svou neposlušností dal najevo, že Boha ke své existenci nepotřebuje. Jaké možnosti měl v této chvíli Bůh? Zničit člověka, odpustit mu bez dalších podmínek, odebrat mu svobodnou vůli nebo dokázat lidský omyl? Nejrozumější je samozřejmě ta poslední možnost. A tak Bůh člověka zbavil jeho dokonalosti, přestal mu věnovat "nadstandartní" péči a nechal ho, ať si zkusí život bez něj.
Veškeré lidské utrpení je způsobeno člověkem samotným, ať už přímo (lež, krádež, pomluva, cizoložství,...) nebo jako důsledek obecné lidské vzpoury (přírodní katastrofy - 1.Mojžíšova 3:17).
Mohl Bůh zabránit třeba teroristickému útoku 11.září? Mohl, moc na to má, ale jak to udělat, aby nebral člověku svobodnou vůli. Pokud by zasáhl pokaždé, když chce někdo někomu ublížit, pak mohl místo nás rovnou stvořit roboty. Upřímnou lásku mohou Bohu projevit jen opravdu svobodné bytosti. Skutečnou lásku může dát rodičům, manželce nebo dětem jen ten, kdo má stejnou možnost je nenávidět jako milovat!
Nemohl by Bůh zastavit alespoň to největší utrpení? Co když už tak činí? Co když především jeho přičiněním nevypukla před 40 lety jaderná válka?
Dalším důvodem utrpení je, že nám prospívá. Jsem přesvědčen, že v každém utrpení je alespoň potenciálně něco dobrého. Často toho člověk nevyužije, ale často nás to posílí, zlepší náš charakter nebo donutí k přemýšlení o Bohu. Boha nehledá člověk bohatý, úspěšný a zdravý, ale naopak chudý, bezmocný nebo nemocný. Navíc Bůh vidí do věčnosti a tak to, co nám připadá jako velká újma v tomto krátkém životě, se může projevit jako velký zisk pro věčný život (2.Korintským 4:17-18).
Proč tedy Bůh připouští utrpení?
1.Vyřešit spor s člověkem
2.Nepotlačit naší svobodnou vůli
3.Zlepšit náš charakter s výhledem do věčného života
Někdo možná namítne, že se mi to pěkně povídá, když žádným utrpením zrovna neprocházím, ale že bych mluvil jinak být jedním z trpících Haiťanů. Proto na závěr připojuji tři citáty právě oněch trpících Haiťanů. Pravdou totiž je, že otázku PROČ BŮH PŘIPOUŠTÍ UTRPENÍ? pokládají spíše netrpící ateisté než trpící křesťané.
"Pane, přijď nás zachránit," zpívají tisíce Haiťanů shromážděných na předměstí Port-au-Prince Pétionvillu a odevzdávají se do vůle boží uprostřed trosek a mrtvol, které po sobě zanechalo zemětřesení.“ (agentura AFP)
"Můj dům se zřítil. Oba moji bratři Patrick a Gregory jsou mrtví a jejich těla stále nebyla nalezena," líčí svou situaci čtrnáctiletá Francesca. "Doufáme teď, že najdeme nějaký dům, kde by se dalo přespat. Jen dobrý Bůh nám může pomoci," pláče. Se svými dvaceti bratry, sestrami, sestřenicemi a bratranci strávila Francesca dnešní noc na náměstí Svatého Petra, po boku tisíců dalších Haiťanů, kteří přespávali na kusech hadrů a na tom, co právě našli. Zvečera náměstím procházel průvod několika set lidí, kteří zplna hrdla zpívali "Sláva Bohu" a tloukli se do loktů a kolen rukama. Radostné procesí ostře kontrastovalo s troskami všude kolem a mrtvolami spočívajícími v ulicích. (agentura AFP)
Na jednadvacetiletého mladíka spadla pětipatrová budova školy. V troskách ho uvěznil cementový blok. První jeho slova, když mu reportérka podala mikrofon byla: "Bože, můj život je v tvých rukou.“ O jeho záchranu se snažila především rodina. Pomocí dlát a plamenometů se ho snažili dostat ven. Plamenomet opaloval jeho kůži. Muž ječel bolestí, aby jeho utrpení zmírnili, podávali mu jeho příbuzní vodu. Po mnoha minutách utrpení ho vytáhli ven, ruku měl rozervanou, ale měl ji. Možná mu ji doktoři zachrání… (CNN)
středa 31. března 2010
Haiti - a co na to Bůh (1.část)
Nejen v dnešním světě, ale v celé lidské historii existovalo mnoho utrpení. Asi největší utrpení přinášejí lidem války, terorismus, přírodní katastrofy nebo nehody. Není to ale jen smrt, která působí lidem bolest, ale také nemoci, hlad, bída a další strádání. Posledním obrovským utrpením, které zasáhlo velké množství lidí, bylo zemětřesení na západní části ostrova Hispaniola, kde leží republika Haiti. Toto zemětřesení se řadí mezi největší katastrofy, které lidstvo pamatuje. O život přišlo přes 200 000 lidí, na 300 000 osob bylo zraněno a kolem 2 miliónů jich přišlo o střechu nad hlavou.
Představme teď si situaci obyčejného Haiťana po zemětřesení - ztratil jednoho nebo i několik svých příbuzných, přišel o dům, nemá kde být a přespává na ulici, možná je zraněný, bojí se dalších otřesů, nevidí pro sebe žádnou budoucnost. Jaký je asi jeho názor na existenci Boha? A jaký je náš, když slyšíme o takovém utrpení? Je mnoho nevěřících, kteří používají přítomnost utrpení ve světě za hlavní důvod svého ateismu. Je to ale skutečně tak silný důkaz, na jehož základě můžeme s jistotou říct, že Bůh neexistuje?
Stejně jako soudce, který má rozhodnout o vině či nevině obžalovaného, musí shromáždit všechny dostupné důkazy, musíme i my zvážit všechny argumenty hovořící pro i proti existenci Boha. Chápeme, že soudce neodsoudí obžalovaného pouze na základě jediného důkazu, jakým jsou třeba otisky prstů dotyčného na místě činu. Neudělá to proto, že existuje jiné rozumné vysvětlení předloženého důkazu. V případě rozhodování o neexistenci Boha tomu není jinak - utrpení ve světě může mít jiné rozumné vysvětlení, než neexistenci Boha.
Jsem přesvědčen o tom, že existuje mnoho závažných důvodů, které nás vedou k závěru, že Bůh musí existovat. V tomto článku je zmíním pouze heslovitě, protože jejich podrobnější vysvětlování by zabralo hodně dalších řádků:
1.VZNIK SVĚTA
Existují pouze tři možnosti vzniku světa - z naprostého nic, z věčné hmoty (praatom), z věčné inteligence (Bůh). Použitím selského rozumu o příčině a následku je rozumná pouze třetí možnost.
2.VZNIK ŽIVOTA
Život může vzniknout pouze ze života. Nikdy nebylo pozorováno a ani teoreticky navrženo, jak by mohl život povstat z neživé hmoty. I kdyby člověk "sestavil dohromady všechny komponenty" nějakého organismu, není způsob, jak by ho mohl oživit.
3.INTELIGENTNÍ DESIGN
Na buněčné a molekulární úrovni živých organismů existuje mnoho systémů (bičík buňky, srážlivost krve,...), které musely vzniknout celé najednou, protože ztráta jen jedné součástky nebo její špatné fungování by znamenalo nefunkčnost systému. Tento pohled zastává i řada vědců z oborů biochemie a evoluční a molekulární biologie.
4.DNA
I kdyby ožila mrtvá hmota v nějakém organismu, neměla by mechanismus jak se reprodukovat. Současně se vznikem nějakého tvora by musela vzniknout i DNA. DNA obsahuje neuvěřitelné množství informací, které jasně vypovídají o inteligenci. Jak by asi reagoval vědecký svět, pokud bychom jen zlomek podobné informace zachytili z vesmíru? Za informací musí stát inteligence!
5.JÁ
Jaktože si náhodně vzniklá a nějakým způsobem oživená hmota uvědomuje svojí vlastní existenci? Jak je možné, že jsme schopni cítit a přemýšlet o věcech jako je svědomí, odpovědnost, mravnost, láska, soucit, milosrdenství, krása, ...?
6.BIBLE
Kniha, která byla sepsána asi 38 autory různého původu a postavení v průběhu přibližně 1600 let. Přesto obsahuje od začátku do konce jednu základní dějovou linii. Všechna zeměpisná i dějepisná fakta jsou naprosto přesná. Proroctví, která byla prokazatelně vyřčena před jejich naplněním.
Při posouzení všech dostupných faktů musíme dojít k závěru, že je nanejvýš rozumné věřit v existenci Boha.
Představme teď si situaci obyčejného Haiťana po zemětřesení - ztratil jednoho nebo i několik svých příbuzných, přišel o dům, nemá kde být a přespává na ulici, možná je zraněný, bojí se dalších otřesů, nevidí pro sebe žádnou budoucnost. Jaký je asi jeho názor na existenci Boha? A jaký je náš, když slyšíme o takovém utrpení? Je mnoho nevěřících, kteří používají přítomnost utrpení ve světě za hlavní důvod svého ateismu. Je to ale skutečně tak silný důkaz, na jehož základě můžeme s jistotou říct, že Bůh neexistuje?
Stejně jako soudce, který má rozhodnout o vině či nevině obžalovaného, musí shromáždit všechny dostupné důkazy, musíme i my zvážit všechny argumenty hovořící pro i proti existenci Boha. Chápeme, že soudce neodsoudí obžalovaného pouze na základě jediného důkazu, jakým jsou třeba otisky prstů dotyčného na místě činu. Neudělá to proto, že existuje jiné rozumné vysvětlení předloženého důkazu. V případě rozhodování o neexistenci Boha tomu není jinak - utrpení ve světě může mít jiné rozumné vysvětlení, než neexistenci Boha.
Jsem přesvědčen o tom, že existuje mnoho závažných důvodů, které nás vedou k závěru, že Bůh musí existovat. V tomto článku je zmíním pouze heslovitě, protože jejich podrobnější vysvětlování by zabralo hodně dalších řádků:
1.VZNIK SVĚTA
Existují pouze tři možnosti vzniku světa - z naprostého nic, z věčné hmoty (praatom), z věčné inteligence (Bůh). Použitím selského rozumu o příčině a následku je rozumná pouze třetí možnost.
2.VZNIK ŽIVOTA
Život může vzniknout pouze ze života. Nikdy nebylo pozorováno a ani teoreticky navrženo, jak by mohl život povstat z neživé hmoty. I kdyby člověk "sestavil dohromady všechny komponenty" nějakého organismu, není způsob, jak by ho mohl oživit.
3.INTELIGENTNÍ DESIGN
Na buněčné a molekulární úrovni živých organismů existuje mnoho systémů (bičík buňky, srážlivost krve,...), které musely vzniknout celé najednou, protože ztráta jen jedné součástky nebo její špatné fungování by znamenalo nefunkčnost systému. Tento pohled zastává i řada vědců z oborů biochemie a evoluční a molekulární biologie.
4.DNA
I kdyby ožila mrtvá hmota v nějakém organismu, neměla by mechanismus jak se reprodukovat. Současně se vznikem nějakého tvora by musela vzniknout i DNA. DNA obsahuje neuvěřitelné množství informací, které jasně vypovídají o inteligenci. Jak by asi reagoval vědecký svět, pokud bychom jen zlomek podobné informace zachytili z vesmíru? Za informací musí stát inteligence!
5.JÁ
Jaktože si náhodně vzniklá a nějakým způsobem oživená hmota uvědomuje svojí vlastní existenci? Jak je možné, že jsme schopni cítit a přemýšlet o věcech jako je svědomí, odpovědnost, mravnost, láska, soucit, milosrdenství, krása, ...?
6.BIBLE
Kniha, která byla sepsána asi 38 autory různého původu a postavení v průběhu přibližně 1600 let. Přesto obsahuje od začátku do konce jednu základní dějovou linii. Všechna zeměpisná i dějepisná fakta jsou naprosto přesná. Proroctví, která byla prokazatelně vyřčena před jejich naplněním.
Při posouzení všech dostupných faktů musíme dojít k závěru, že je nanejvýš rozumné věřit v existenci Boha.
úterý 16. března 2010
pondělí 15. února 2010
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
