Církevní organizace

Jaké by mělo být uspořádání církve? Jaké funkce a úřady by měly v církvi být? Pavel ve svém listu Římanům mluví o jednotlivých křesťanech jako o údech jednoho těla (Římanům 12:4,5, 1.Korintským 12:12-27). Toto tělo je Kristova církev tvořená jednotlivci ze všech sborů kdekoliv na světě. Taková církev má jen jediného vůdce a tím je Ježíš (Efezkým 1:20-23). On je hlavou toho těla a pouze jemu jsou věřící podřízeni. V Písmu nenajdeme žádnou jinou autoritu, která stojí mezi Bohem a „obyčejnými křesťany“.

Co ale uspořádání jednotlivého sboru? Bible mluví pouze o dvou funkcích, které mohou být ustanoveny v jednotlivých lokálních církvích. Těmi jsou starší (biskup, presbyter) a diakoni (jáhnové). Pokud se nějaký sbor rozhodne zvolit si ze svého středu někoho na pozici staršího, pak je třeba podívat se do Písma, jaké podmínky by měl takový člověk splňovat. Tyto podmínky najdeme v 1.listu Timoteovi 3:1-7 a v listu Titovi 1:5-9, kde jsou vypsány vlastnosti, které má mít člověk, který chce vést Boží církev. Pro někoho, kdo tyto pasáže nezná, bude asi překvapením, že starší má být ženatý a má mít děti a dokonce přímo věřící děti (Titovi 1:6). Taková podmínka má ale svůj logický účel. Muž, který není schopen vést a vychovávat svojí vlastní rodinu, bude asi stěží tím pravým pro vedení celého sboru. Naopak muž, jenž je dobrým manželem a otcem a vede svou rodinu, má výborný předpoklad pro vedení celého sboru (1.Tim. 3:5). Zároveň můžeme vidět porovnáním veršů 5 a 7 v Titovi 1, že pojmy starší a biskup jsou totožné a je jimy myšlena stejná osoba. Zajímavá zmínka o starších je v 1.listu Petra 5:1-3. Ve verši 1 je psáno „mezi vámi“ a ve verši 2 „stádo, které je u vás“, což indikuje, že starší mají být pastýři pouze toho sboru, ke kterému patří a ne být vůdci nebo správci nad několika takovými sbory. Navíc ve verši 4 vidíme, že biskup není v církvi od toho, aby jí panoval, ale aby jí vedl a šel ostaním členům příkladem. Druhým církevním úřadem, který bible schvaluje jsou diakoni. Výčet kvalit a podmínek, které musí taková osoba splňovat, najdeme v 1.Timoteovi 3:8-13. Na rozdíl od staršího mohou tuto funkci zastávat i ženy (verš 11). Diakoni jsou členové sboru, kteří jsou církví vybráni pro nějaký zvláštní úkol nebo službu. Dobrý příklad můžeme najít ve Skutcích 6:1-5.

Pro jinou funkci, kterou bychom chtěli v církvi zavést, nemáme v Bibli žádnou oporu. Někdo asi namítne, že jsem zapomněl na kněze. Kněz je sice Bohem ustanovená pozice, ale to platilo pouze pro dobu Starého zákona. Jeden z hlavních úkolů kněze bylo přinášet zvířecí oběti za hříchy Izraelců. Když ale přišel Kristus, tak se stal knězem navěky, protože přinesl dokonalou oběť, která jako jediná má skutečně moc smýt hříchy kohokoliv. Oběti ve Starém zákoně byly pouze předobrazem této události. Velmi dobře je to popsáno v listu Židům v kapitolách 7 až 10.
V mnoha dnešních církvích se vyskytuje hierarchie různých pozic s různými pravomocemi. Taková církev ale nebyla nikdy v Božím plánu a jsem přesvědčen, že s takovým uspořádáním Bůh nesouhlasí.

Církev

V dnešním křesťanském světě existuje mnoho církví a snad každá z nich chápe funkci, význam a strukturu (uspořádání) církve jinak. Některé církve mají centrální vedení jedním člověkem nebo skupinou lidí. Zatímco jinde jsou sbory nezávislé. Jedna církev se schází pouze k duchovním aktivitám (bohoslužba), druhá pořádá nejrůznější společenské a charitativní akce. Rozdíly jsou také například v názoru na používání finančních prostředků, přijímání nových členů či vlastnění majetku. Ježíš se před svým zatčením modlil za jednotu svých učedníků (Jan 17), ale jak dosáhnout této jednoty při takových rozdílech?



Co říká Bible o tom, co je církev? V první řadě je třeba pochopit, že v Bibli se nikde nepoužívá slovo církev tak, jak ho my chápeme. Řecké slovo, které je překládáno jako "církev", je "ekklesia", což doslova znamená shromáždění. Toto slovo je použito při srocení rozhněvaného davu v Efezu (Skutky 19:32) stejně, jako při setkání církve (1.Korintským 14:23). Z toho je zřejmé, že církev v prvním století nebyla chápána jako instituce, ale pouze jako shromáždění věřících.



V Písmu můžeme pozorovat dva rozsahy v používání slova ekklesia (církev). První můžeme nazvat "místní církev" a druhý jako "obecná církev". Místních církví existovalo a existuje mnoho. Jsou to sbory, které se společně setkávají jako například církev v Jeruzalémě (Skutky 8:1), v Korintu (2.Korintským 1:1) nebo několik církví v Galacii (Galatským 1:2). Naproti tomu obecná církev je jen jedna a tvoří ji všichni křesťané, kteří následují Krista (Matouš 16:18).

Přednášky na DVD

Nabízím kopie DVD s přednáškami, které jsou pořádané naší církví. Mluvčími jsou buď členové naší církve nebo námi pozvaní hosté z jiných zemí. Nahrávky jsou pořízeny amatérsky a jsou zcela zdarma. Stačí mi na e-mail poslat Vaší poštovní adresu s vybraným(i) DVD. V zásilce neposílám žádné další letáky nebo propagační materiály a ani jiným způsobem Vámi poskytnutou adresu nezneužiji.

1.Pavlovy cesty
(Sewell Hall, Kamenice nad Lipou, 13.-17.srpna 2007)
Aj + překlad

2.Kázání na hoře
(Paul Earnhart, Kamenice nad Lipou, 13.-17.srpna 2007)
Aj + překlad

3.Starověké řešení moderních problémů
(Sewell Hall a Paul Earnhart, Praha, 20.srpna 2007)
Aj + překlad

4.Dianetika a Scientologie
(Bill Bynum, Praha, 6.listopadu 2007)
Aj + překlad

5.Křesťanské důkazy - vzkříšení Ježíše
(Serghei Corcimaru, Kamenice nad Lipou, 14.srpna 2008)
Aj + překlad

6.Křesťanské důkazy - důkazy z Bible
(Serghei Corcimaru, Kamenice nad Lipou, 15.srpna 2008)
Aj + překlad

7.Kniha Kazatel - 1.část
(Paul Earnhart, Praha, 18.srpna 2008)
Aj + překlad

8.Kniha Kazatel - 2.část
(Paul Earnhart, Praha, 19.srpna 2008)
Aj + překlad

9.Odkud pochází život na Zemi?
(Mike Morrow, Praha, 26.února 2009)
Aj + překlad

10.Život po životě
(Bill Bynum, Praha, 23.dubna 2009)
Aj + překlad

11.Homosexualita
(Charlie Brackett, Praha, 21.května 2009)
Aj + překlad

12.Věčný život
(Robert Hodanko, Praha, 18.června 2009)
Čj

13.Manželství a výchova dětí
(Kenny Moorer, Kamenice nad Lipou, 3.-7.srpna 2009)
Aj + překlad

14.Kniha Zjevení
(Dale Smelser, Kamenice nad Lipou, 3.-7.srpna 2009)
Aj + překlad

15.Bůh Starého zákona
(Dale Smelser, Praha, 10.srpna 2009)
Aj + překlad

16.2012
(Mike Morrow, Praha, 12.října 2009)
Aj + překlad

17.Ateismus a humanismus
(Bill Bynum, Praha, 9.listopadu 2009)
Aj + překlad

18.Něcoismus
(Bill Bynum, Praha, 1.dubna 2010)
Aj+překlad

19.Kniha Kazatel
(Charlie Brackett, Praha, 6.května 2010)
Aj+překlad

Přednáška: Ateismus a Humanismus - cesta ke štěstí?

Pozvánka na přednášku - 2012

Život po životě - 2.část

Jeden z klíčových momentů celé Bible je den soudu. Je to den druhého příchodu Ježíše:
"Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet." (Skutky 1:11)
"...tak i Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých; po druhé se zjeví ne už kvůli hříchu, ale ke spáse těm, kdo ho očekávají." (Židům 9:28)

V ten den budou mrtví vzkříšeni a Kristus bude všechny soudit - spravedlivé i nespravedlivé:
"Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou: ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení. Sám od sebe nemohu dělat nic; jak mi Bůh přikazuje, tak soudím, a můj soud je spravedlivý." (Jan 5:28-30)
"Vždyť se všichni musíme ukázat před soudným stolcem Kristovým, aby každý dostal odplatu za to, co činil ve svém životě, ať dobré či zlé." (2.Korintským 5:10)

Každý člověk by samozřejmě rád věděl, kdy tento den nastane. Je ale logické, že Bůh tuto informaci lidem nezjevil, neboť by to vedlo k jejich vypočítavosti.
"O onom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn; jenom otec sám." (Matouš 24:36)

Bůh po člověku chce, aby jednal tak, jakoby soudný den měl nastat právě dnes. Ti, kteří si to uvědomí, pak nebudou zahálet, ale budou se snažit být stále připraveni.
Otázkou zůstává, co se stane s těmi, kteří budou v moment návratu Krista žít. Odpověď můžeme nalézt ve zmínce apoštola Pavla v prvním dopise Tesalonickým:
"Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. "(1.Tesalonickým 4:16, 17)

Pavel se v jiném svém dopise dokonce rozepisuje o tom, jak bude duchovní člověk vypadat. Píše, že všichni obdrží duchovní tělo (1.Korintským 15:35-55). Je těžké si toto duchovní tělo představit, protože je pro nás nemožné plně pochopit duchovní "věci". Pisatelé Bible se nám proto snaží přiblížit duchovno pomocí přirovnání k fyzickým věcem. Tak je tomu například i s "místem", kam odejdou ti, kteří budou při soudu odsouzeni k trestu:
pekelný trest (Matouš 23:33), druhá smrt (Zjevení 2:11), věčný oheň (Matouš 25:41), věčná záhuba (2.Tesalonickým 1:9). Řecký výraz pro toto místo je gehena (Marek 9:44, 45).
Po Ježíšově soudu dojde ke zničení fyzického světa (2.Petra 3:8-12).
V dnešním moderním světě většina lidí nevěří v posmrtný život. Já jsem přesvědčen o tom, že člověk má duši, která přežije jeho fyzickou existenci. Jak přesně bude vypadat duchovní život neví nikdo. Bible nás pouze informuje o tom nejdůležitějším a mnoho věcí zůstává nejasných. Navíc je pro člověka velmi těžké si představit duchovní svět, když je obklopen tím fyzickým. Jisté je, že každý z nás se jednou dozví, jak se věci mají!

Pozvánka na přednášku

Život po životě - 1.část

Každého člověka určitě zajímá otázka, co s ním bude po jeho životě. Někdo hledá odpověď celý život, někdo se touto otázkou zabývá jen občas. Většina lidí je v dnešním ateistickém světě přesvědčena, že člověk je pouze shluk hmoty, který se po 80 letech rozpadne a tím končí jeho existence a nic dalšího už není. Já jsem přesvědčen, že člověk má kromě fyzického těla také ducha, který je skutečným JÁ. Věřím, že existuje všemohoucí stvořitel, který nám zjevil potřebné informace (nejen o posmrtném životě) a nechal je zapsat do jedné knihy - bible. Z té také čerpám své přesvědčení o tom, co nás čeká až skončí naše fyzická existence.

Bible hovoří o dvou "typech" smrti - fyzické a duchovní. Samotné slovo smrt zde neznamená konec existence, ale je popisována jako oddělení. O fyzické smrti se zmiňuje Jakub ve svém dopise (2:26): "Jako je tělo bez ducha mrtvé". Stejně tak i duchovní smrt znamená oddělení, ale tentokrát člověka od Boha (Izajáš 59:2).

Bible nepoužívá přímo termín duchovní smrt, ale přesto tento druhý "typ" smrti můžeme najít v mnoha pasážích.

V 1.Mojžíšově čteme (2:17): "Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, jistě zemřeš". Když čteme dál, vidíme, že Adam s Evou nezemřeli v den, kdy z něho pojedli. O čem tedy Bůh hovořil?

V dopise Efezkým (2:1,2) se píše: "I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa". Pavel říká v jedné větě křesťanům v Efezu, že byli zároveň mrtvi i živi. Co má Pavel na mysli?

Evangelium Jana (5:24): "Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života". Jak může žijící člověk přejít ze smrti do života?

Co se po fyzické smrti stane s fyzickým tělem člověka, je snadno pozorovatelné a bible to výstižně popisuje (1.Mojžíšova 3:19): "Prach jsi a v prach se navrátíš". Co se ale potom děje s duchem člověka? Duch se dostává na "místo", které je v písmu popisováno mnoha způsoby -podsvětí (Jób 17:13), peklo (Lukáš 16:23), říše smrti (Zjevení 20:13), země temnot a šerá smrt (Jób 10:21). Aby nedocházelo k nedorozumění, je zřejmě nejlepší popisovat toto "místo" původním hebrejským (sheol) nebo řeckým výrazem (hádes). To, že oba výrazy označují v obou jazycích totéž, se můžeme přesvědčit ve Skutcích 2:27, kde Petr cituje Žalm 16:10 a používá zde řecké slovo hádes. Když si však nalistujeme tento Žalm ve Starém zákoně, je zde hebrejské slovo sheol.

Jak vypadá hádes a co se zde děje je nám naznačeno v evangeliu Lukáše 16:19-31. Podle tohoto podobenství se zdá, že hned po smrti jsou lidé rozděleni na spravedlivé a nespravedlivé a jejich situaci už nelze po smrti změnit (verš 26). Všichni budou mít vědomí toho, že jsou mrtví a toho, co se děje na zemi (verše 27-31). Již v tomto okamžiku ještě před soudem budou nespravedlivý trpět (verše 23, 24). Při četbě a studiu tohoto podobenství je ale třeba mít stále na mysli, že se jedná o snahu přiblížit duchovní věci fyzickým způsobem. Plamen, propast, rty a další tedy nelze chápat doslovně.

ZVU VÁS NA PŘEDNÁŠKU

Křest

Křest je unikátní naukou křesťanského náboženství. V žádném jiném vyznání nenajdeme nic podobného. Navíc je křest jedním ze základních učení křesťanské víry. Přesto jsou mezi mnoha denominacemi značné rozdíly v jeho pojetí. Neshody panují například v otázkách smyslu a způsobu křtu nebo kdo má být pokřtěn a kým. Kam se tedy obrátit, pokud chceme najít správné odpovědi? Jsem přesvědčen, že pokud se budeme držet Božího slova - bible, můžeme dojít k pravdě. Pojďme se tedy zabývat třemi nejpodstatnějšími otázkami ohledně křtu. Nejprve ale ještě musíme pochopit co je to hřích.

1.Janův 1:8-10
„Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není. Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. Říkáme-li, že jsme nezhřešili, děláme z něho lháře a jeho slovo v nás není.“

Římanům 6:23
„Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.“

Z uvedených veršů vidíme, že každý člověk se dopustil hříchu a trestem ze hřích je smrt. Je zřejmé, že se nemůže jednat o fyzickou smrt, kterou známe, ale o smrt duchovní. V jiných pasážích bychom se dočetli, že touto smrtí je oddělení od Boha. A po našem fyzickém životě už toto oddělení bude věčné. Lidé sami si z tohoto stavu nemohou pomoci, ale Bůh připravil plán, jak nás zachránit.

Jaký je smysl křtu?

Skutky 2:37-38
„Když to slyšeli, byli zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: 'Co máme dělat, bratří?' Petr jim odpověděl: 'Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů...“

Skutky 22:16
„Nuže neváhej! Vstaň, vzývej jeho jméno a dej se pokřtít, abys byl obmyt ze svých hříchů.“

Marek 16:16
„Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen.“

Římanům 6:3-5
„Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt? Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom – jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého otce – i my vstoupili na cestu nového života. Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání.“

Odpověď na první otázku:
- odpuštění hříchů
- sjednocení s obětí Ježíše Krista

Jaký je správný způsob křtu?

Jan 3:22-23
„Potom Ježíš odešel se svými učedníky do judské země; tam s nimi pobýval a křtil. Také Jan křtil v Ainon, blízko Salim, protože tam byl dostatek vody; lidé přicházeli a dávali se křtít.“

Skutky 8:36-39
„Jak pokračovali v cestě, přijeli k místu, kde byla voda. Dvořan řekl: „Zde je voda. Co brání, abych byl pokřtěn?“ Dal zastavit vůz a oba, Filip i dvořan, sestoupili do vody a Filip jej pokřtil. Když vystoupili z vody, Duch Páně se Filipa zmocnil a dvořan ho už neviděl, ale radoval se a jel dál svou cestou.“

Římanům 6:4-5
„Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom – jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého otce – i my vstoupili na cestu nového života. Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání.“

Ještě jedna informace nám může s naší druhou otázkou pomoct. Řecké slovo "baptizo", které je v češtině přeloženo jako křest, je běžné slovo řeckého jazyka a literatury a není to výhradně náboženský výraz. Jeho prvotní význam by se do češtiny doslovně přeložil jako "ponoření".

Odpověď na druhou otázku:
- hodně vody
- pohřbení s Ježíšem
- baptizo = ponoření

Kdo má být pokřtěn?

K odpovědi na tuto otázku nám pomohou verše, které ukazují, co je se křtem spojeno.

Skutky 8:34-35
„Dvořan se obrátil k Filipovi: ‚Vylož mi, prosím, o kom to prorok mluví – sám o sobě, či o někom jiném?‘ Tu Filip začal u toho slova Písma a zvěstoval mu Ježíše.“

Skutky 16:30-34
„Pak je vyvedl ven a řekl: ‚Bohové a páni, co mám dělat, abych byl zachráněn?‘ Oni mu řekli: ‚Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě.‘ A začali jemu i všem v jeho domácnosti zvěstovat slovo Boží. Ještě v tu noční chvíli se jich ujal, očistil jim rány a hned se dal se všemi svými lidmi pokřtít. Pak je zavedl do svého domu, pozval je ke stolu a s celou rodinou se radoval, že uvěřili v Boha.“

Skutky 2:37-38
„Když to slyšeli, byli zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: ‚Co máme dělat, bratří?‘ Petr jim odpověděl: ‚Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostane dar Ducha svatého.“

Odpověď na třetí otázku
Člověk, který má:
- porozumění (poznání)
- víra
- pokání

Na závěr bych přidal ještě jednu otázku. Je křest nutný?

Židům 5:9
„…všem, kteří ho poslouchají, stal se původcem věčné spásy,…“

Matouš 7:21-23
„Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, pane‘, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Mnozí mi řeknou v onen den: ‚Pane, pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?‘ A tehdy jim prohlásím: ‚Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.‘„

Já osobně považuji křest za velmi důležitý akt pro spasení. Ať už jsou názory lidí a církví jakékoliv, Bůh nám křest přikázal a to by pro nás mělo být závazné a směrodatné.

ZÁCHRÁNÍTE SVÉ DÍTĚ? - veřejná přednáška

JÁ

Další důvod, proč věřím, že je nad námi Bůh, který nás stvořil, je velmi prostý - uvědomování si sebe sama. Jestliže je naše existence pouze výsledkem nějakých náhodných chemických a fyzikálních procesů, jaktože si uvědomujeme svojí vlastní existenci? Jak je možné, že se uspořádaná hmota ptá sama sebe odkud pochází a jaký je smysl její existence? Nic v přírodě takové otázky neřeší. Toto naše vědomí nelze vysvětlit žádným přirozeným vývojem v rámci evoluce. Evoluční teorie se maximálně snaží (neúspěšně) vysvětlit vývoj naší fyzické schránky, ale existenci duchovní stránky člověka objasnit nedokáže.

Navíc jsme schopni vnímat krásu věcí kolem nás. Obdivujeme pěkný obraz, žasneme nad krásnou přírodní scenérii, dojímá nás pohled na hrající si malé dítě, rozesměje nás dobrý vtip. Tohle nemůžeme vysvětlit nějakými chemickými reakcemi v našem mozku.

Nebo jak bychom mohli vysvětlit pocit viny, když někomu ublížíme? Vždyť přece neexistuje nic dobrého a nic špatného, pokud jsme pouze shlukem buněk. Přesto každý z nás někdy cítí tíhu svědomí, ať už jeho hlas potlačujeme nebo posloucháme.

Jediné vysvětlení těchto věcí je, že člověk nemá pouze fyzickou stránku, ale také (a to především) stránku duchovní. Tento fakt lze vysvětlit pouze existencí duchovní bytosti, která nás stvořila.