Život po životě - 1.část

Každého člověka určitě zajímá otázka, co s ním bude po jeho životě. Někdo hledá odpověď celý život, někdo se touto otázkou zabývá jen občas. Většina lidí je v dnešním ateistickém světě přesvědčena, že člověk je pouze shluk hmoty, který se po 80 letech rozpadne a tím končí jeho existence a nic dalšího už není. Já jsem přesvědčen, že člověk má kromě fyzického těla také ducha, který je skutečným JÁ. Věřím, že existuje všemohoucí stvořitel, který nám zjevil potřebné informace (nejen o posmrtném životě) a nechal je zapsat do jedné knihy - bible. Z té také čerpám své přesvědčení o tom, co nás čeká až skončí naše fyzická existence.

Bible hovoří o dvou "typech" smrti - fyzické a duchovní. Samotné slovo smrt zde neznamená konec existence, ale je popisována jako oddělení. O fyzické smrti se zmiňuje Jakub ve svém dopise (2:26): "Jako je tělo bez ducha mrtvé". Stejně tak i duchovní smrt znamená oddělení, ale tentokrát člověka od Boha (Izajáš 59:2).

Bible nepoužívá přímo termín duchovní smrt, ale přesto tento druhý "typ" smrti můžeme najít v mnoha pasážích.

V 1.Mojžíšově čteme (2:17): "Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, jistě zemřeš". Když čteme dál, vidíme, že Adam s Evou nezemřeli v den, kdy z něho pojedli. O čem tedy Bůh hovořil?

V dopise Efezkým (2:1,2) se píše: "I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa". Pavel říká v jedné větě křesťanům v Efezu, že byli zároveň mrtvi i živi. Co má Pavel na mysli?

Evangelium Jana (5:24): "Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života". Jak může žijící člověk přejít ze smrti do života?

Co se po fyzické smrti stane s fyzickým tělem člověka, je snadno pozorovatelné a bible to výstižně popisuje (1.Mojžíšova 3:19): "Prach jsi a v prach se navrátíš". Co se ale potom děje s duchem člověka? Duch se dostává na "místo", které je v písmu popisováno mnoha způsoby -podsvětí (Jób 17:13), peklo (Lukáš 16:23), říše smrti (Zjevení 20:13), země temnot a šerá smrt (Jób 10:21). Aby nedocházelo k nedorozumění, je zřejmě nejlepší popisovat toto "místo" původním hebrejským (sheol) nebo řeckým výrazem (hádes). To, že oba výrazy označují v obou jazycích totéž, se můžeme přesvědčit ve Skutcích 2:27, kde Petr cituje Žalm 16:10 a používá zde řecké slovo hádes. Když si však nalistujeme tento Žalm ve Starém zákoně, je zde hebrejské slovo sheol.

Jak vypadá hádes a co se zde děje je nám naznačeno v evangeliu Lukáše 16:19-31. Podle tohoto podobenství se zdá, že hned po smrti jsou lidé rozděleni na spravedlivé a nespravedlivé a jejich situaci už nelze po smrti změnit (verš 26). Všichni budou mít vědomí toho, že jsou mrtví a toho, co se děje na zemi (verše 27-31). Již v tomto okamžiku ještě před soudem budou nespravedlivý trpět (verše 23, 24). Při četbě a studiu tohoto podobenství je ale třeba mít stále na mysli, že se jedná o snahu přiblížit duchovní věci fyzickým způsobem. Plamen, propast, rty a další tedy nelze chápat doslovně.