Život po životě - 2.část

Jeden z klíčových momentů celé Bible je den soudu. Je to den druhého příchodu Ježíše:
"Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet." (Skutky 1:11)
"...tak i Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých; po druhé se zjeví ne už kvůli hříchu, ale ke spáse těm, kdo ho očekávají." (Židům 9:28)

V ten den budou mrtví vzkříšeni a Kristus bude všechny soudit - spravedlivé i nespravedlivé:
"Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou: ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení. Sám od sebe nemohu dělat nic; jak mi Bůh přikazuje, tak soudím, a můj soud je spravedlivý." (Jan 5:28-30)
"Vždyť se všichni musíme ukázat před soudným stolcem Kristovým, aby každý dostal odplatu za to, co činil ve svém životě, ať dobré či zlé." (2.Korintským 5:10)

Každý člověk by samozřejmě rád věděl, kdy tento den nastane. Je ale logické, že Bůh tuto informaci lidem nezjevil, neboť by to vedlo k jejich vypočítavosti.
"O onom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn; jenom otec sám." (Matouš 24:36)

Bůh po člověku chce, aby jednal tak, jakoby soudný den měl nastat právě dnes. Ti, kteří si to uvědomí, pak nebudou zahálet, ale budou se snažit být stále připraveni.
Otázkou zůstává, co se stane s těmi, kteří budou v moment návratu Krista žít. Odpověď můžeme nalézt ve zmínce apoštola Pavla v prvním dopise Tesalonickým:
"Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. "(1.Tesalonickým 4:16, 17)

Pavel se v jiném svém dopise dokonce rozepisuje o tom, jak bude duchovní člověk vypadat. Píše, že všichni obdrží duchovní tělo (1.Korintským 15:35-55). Je těžké si toto duchovní tělo představit, protože je pro nás nemožné plně pochopit duchovní "věci". Pisatelé Bible se nám proto snaží přiblížit duchovno pomocí přirovnání k fyzickým věcem. Tak je tomu například i s "místem", kam odejdou ti, kteří budou při soudu odsouzeni k trestu:
pekelný trest (Matouš 23:33), druhá smrt (Zjevení 2:11), věčný oheň (Matouš 25:41), věčná záhuba (2.Tesalonickým 1:9). Řecký výraz pro toto místo je gehena (Marek 9:44, 45).
Po Ježíšově soudu dojde ke zničení fyzického světa (2.Petra 3:8-12).
V dnešním moderním světě většina lidí nevěří v posmrtný život. Já jsem přesvědčen o tom, že člověk má duši, která přežije jeho fyzickou existenci. Jak přesně bude vypadat duchovní život neví nikdo. Bible nás pouze informuje o tom nejdůležitějším a mnoho věcí zůstává nejasných. Navíc je pro člověka velmi těžké si představit duchovní svět, když je obklopen tím fyzickým. Jisté je, že každý z nás se jednou dozví, jak se věci mají!

Pozvánka na přednášku

Život po životě - 1.část

Každého člověka určitě zajímá otázka, co s ním bude po jeho životě. Někdo hledá odpověď celý život, někdo se touto otázkou zabývá jen občas. Většina lidí je v dnešním ateistickém světě přesvědčena, že člověk je pouze shluk hmoty, který se po 80 letech rozpadne a tím končí jeho existence a nic dalšího už není. Já jsem přesvědčen, že člověk má kromě fyzického těla také ducha, který je skutečným JÁ. Věřím, že existuje všemohoucí stvořitel, který nám zjevil potřebné informace (nejen o posmrtném životě) a nechal je zapsat do jedné knihy - bible. Z té také čerpám své přesvědčení o tom, co nás čeká až skončí naše fyzická existence.

Bible hovoří o dvou "typech" smrti - fyzické a duchovní. Samotné slovo smrt zde neznamená konec existence, ale je popisována jako oddělení. O fyzické smrti se zmiňuje Jakub ve svém dopise (2:26): "Jako je tělo bez ducha mrtvé". Stejně tak i duchovní smrt znamená oddělení, ale tentokrát člověka od Boha (Izajáš 59:2).

Bible nepoužívá přímo termín duchovní smrt, ale přesto tento druhý "typ" smrti můžeme najít v mnoha pasážích.

V 1.Mojžíšově čteme (2:17): "Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, jistě zemřeš". Když čteme dál, vidíme, že Adam s Evou nezemřeli v den, kdy z něho pojedli. O čem tedy Bůh hovořil?

V dopise Efezkým (2:1,2) se píše: "I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa". Pavel říká v jedné větě křesťanům v Efezu, že byli zároveň mrtvi i živi. Co má Pavel na mysli?

Evangelium Jana (5:24): "Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života". Jak může žijící člověk přejít ze smrti do života?

Co se po fyzické smrti stane s fyzickým tělem člověka, je snadno pozorovatelné a bible to výstižně popisuje (1.Mojžíšova 3:19): "Prach jsi a v prach se navrátíš". Co se ale potom děje s duchem člověka? Duch se dostává na "místo", které je v písmu popisováno mnoha způsoby -podsvětí (Jób 17:13), peklo (Lukáš 16:23), říše smrti (Zjevení 20:13), země temnot a šerá smrt (Jób 10:21). Aby nedocházelo k nedorozumění, je zřejmě nejlepší popisovat toto "místo" původním hebrejským (sheol) nebo řeckým výrazem (hádes). To, že oba výrazy označují v obou jazycích totéž, se můžeme přesvědčit ve Skutcích 2:27, kde Petr cituje Žalm 16:10 a používá zde řecké slovo hádes. Když si však nalistujeme tento Žalm ve Starém zákoně, je zde hebrejské slovo sheol.

Jak vypadá hádes a co se zde děje je nám naznačeno v evangeliu Lukáše 16:19-31. Podle tohoto podobenství se zdá, že hned po smrti jsou lidé rozděleni na spravedlivé a nespravedlivé a jejich situaci už nelze po smrti změnit (verš 26). Všichni budou mít vědomí toho, že jsou mrtví a toho, co se děje na zemi (verše 27-31). Již v tomto okamžiku ještě před soudem budou nespravedlivý trpět (verše 23, 24). Při četbě a studiu tohoto podobenství je ale třeba mít stále na mysli, že se jedná o snahu přiblížit duchovní věci fyzickým způsobem. Plamen, propast, rty a další tedy nelze chápat doslovně.

ZVU VÁS NA PŘEDNÁŠKU

Křest

Křest je unikátní naukou křesťanského náboženství. V žádném jiném vyznání nenajdeme nic podobného. Navíc je křest jedním ze základních učení křesťanské víry. Přesto jsou mezi mnoha denominacemi značné rozdíly v jeho pojetí. Neshody panují například v otázkách smyslu a způsobu křtu nebo kdo má být pokřtěn a kým. Kam se tedy obrátit, pokud chceme najít správné odpovědi? Jsem přesvědčen, že pokud se budeme držet Božího slova - bible, můžeme dojít k pravdě. Pojďme se tedy zabývat třemi nejpodstatnějšími otázkami ohledně křtu. Nejprve ale ještě musíme pochopit co je to hřích.

1.Janův 1:8-10
„Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není. Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. Říkáme-li, že jsme nezhřešili, děláme z něho lháře a jeho slovo v nás není.“

Římanům 6:23
„Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.“

Z uvedených veršů vidíme, že každý člověk se dopustil hříchu a trestem ze hřích je smrt. Je zřejmé, že se nemůže jednat o fyzickou smrt, kterou známe, ale o smrt duchovní. V jiných pasážích bychom se dočetli, že touto smrtí je oddělení od Boha. A po našem fyzickém životě už toto oddělení bude věčné. Lidé sami si z tohoto stavu nemohou pomoci, ale Bůh připravil plán, jak nás zachránit.

Jaký je smysl křtu?

Skutky 2:37-38
„Když to slyšeli, byli zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: 'Co máme dělat, bratří?' Petr jim odpověděl: 'Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů...“

Skutky 22:16
„Nuže neváhej! Vstaň, vzývej jeho jméno a dej se pokřtít, abys byl obmyt ze svých hříchů.“

Marek 16:16
„Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen.“

Římanům 6:3-5
„Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt? Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom – jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého otce – i my vstoupili na cestu nového života. Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání.“

Odpověď na první otázku:
- odpuštění hříchů
- sjednocení s obětí Ježíše Krista

Jaký je správný způsob křtu?

Jan 3:22-23
„Potom Ježíš odešel se svými učedníky do judské země; tam s nimi pobýval a křtil. Také Jan křtil v Ainon, blízko Salim, protože tam byl dostatek vody; lidé přicházeli a dávali se křtít.“

Skutky 8:36-39
„Jak pokračovali v cestě, přijeli k místu, kde byla voda. Dvořan řekl: „Zde je voda. Co brání, abych byl pokřtěn?“ Dal zastavit vůz a oba, Filip i dvořan, sestoupili do vody a Filip jej pokřtil. Když vystoupili z vody, Duch Páně se Filipa zmocnil a dvořan ho už neviděl, ale radoval se a jel dál svou cestou.“

Římanům 6:4-5
„Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom – jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého otce – i my vstoupili na cestu nového života. Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání.“

Ještě jedna informace nám může s naší druhou otázkou pomoct. Řecké slovo "baptizo", které je v češtině přeloženo jako křest, je běžné slovo řeckého jazyka a literatury a není to výhradně náboženský výraz. Jeho prvotní význam by se do češtiny doslovně přeložil jako "ponoření".

Odpověď na druhou otázku:
- hodně vody
- pohřbení s Ježíšem
- baptizo = ponoření

Kdo má být pokřtěn?

K odpovědi na tuto otázku nám pomohou verše, které ukazují, co je se křtem spojeno.

Skutky 8:34-35
„Dvořan se obrátil k Filipovi: ‚Vylož mi, prosím, o kom to prorok mluví – sám o sobě, či o někom jiném?‘ Tu Filip začal u toho slova Písma a zvěstoval mu Ježíše.“

Skutky 16:30-34
„Pak je vyvedl ven a řekl: ‚Bohové a páni, co mám dělat, abych byl zachráněn?‘ Oni mu řekli: ‚Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě.‘ A začali jemu i všem v jeho domácnosti zvěstovat slovo Boží. Ještě v tu noční chvíli se jich ujal, očistil jim rány a hned se dal se všemi svými lidmi pokřtít. Pak je zavedl do svého domu, pozval je ke stolu a s celou rodinou se radoval, že uvěřili v Boha.“

Skutky 2:37-38
„Když to slyšeli, byli zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: ‚Co máme dělat, bratří?‘ Petr jim odpověděl: ‚Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostane dar Ducha svatého.“

Odpověď na třetí otázku
Člověk, který má:
- porozumění (poznání)
- víra
- pokání

Na závěr bych přidal ještě jednu otázku. Je křest nutný?

Židům 5:9
„…všem, kteří ho poslouchají, stal se původcem věčné spásy,…“

Matouš 7:21-23
„Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, pane‘, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Mnozí mi řeknou v onen den: ‚Pane, pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?‘ A tehdy jim prohlásím: ‚Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.‘„

Já osobně považuji křest za velmi důležitý akt pro spasení. Ať už jsou názory lidí a církví jakékoliv, Bůh nám křest přikázal a to by pro nás mělo být závazné a směrodatné.

ZÁCHRÁNÍTE SVÉ DÍTĚ? - veřejná přednáška

JÁ

Další důvod, proč věřím, že je nad námi Bůh, který nás stvořil, je velmi prostý - uvědomování si sebe sama. Jestliže je naše existence pouze výsledkem nějakých náhodných chemických a fyzikálních procesů, jaktože si uvědomujeme svojí vlastní existenci? Jak je možné, že se uspořádaná hmota ptá sama sebe odkud pochází a jaký je smysl její existence? Nic v přírodě takové otázky neřeší. Toto naše vědomí nelze vysvětlit žádným přirozeným vývojem v rámci evoluce. Evoluční teorie se maximálně snaží (neúspěšně) vysvětlit vývoj naší fyzické schránky, ale existenci duchovní stránky člověka objasnit nedokáže.

Navíc jsme schopni vnímat krásu věcí kolem nás. Obdivujeme pěkný obraz, žasneme nad krásnou přírodní scenérii, dojímá nás pohled na hrající si malé dítě, rozesměje nás dobrý vtip. Tohle nemůžeme vysvětlit nějakými chemickými reakcemi v našem mozku.

Nebo jak bychom mohli vysvětlit pocit viny, když někomu ublížíme? Vždyť přece neexistuje nic dobrého a nic špatného, pokud jsme pouze shlukem buněk. Přesto každý z nás někdy cítí tíhu svědomí, ať už jeho hlas potlačujeme nebo posloucháme.

Jediné vysvětlení těchto věcí je, že člověk nemá pouze fyzickou stránku, ale také (a to především) stránku duchovní. Tento fakt lze vysvětlit pouze existencí duchovní bytosti, která nás stvořila.